PAŘÍŽSKÝ SLET V ROCE 1990

Poslední slet Ústředí československého sokolstva v zahraničí se konal v Paříži od 5. do 9. července 1990, šest měsíců po pádu komunismu v Československu. Návrh na organizaci sletu začal prosazovat výbor Sokola Paříž a jeho starosta Robert Rada již v roce 1987 a tato myšlenka se z počátku setkala s velkým odporem členů jednoty. Slety Ústředí byly vždy připravovány župami a zdálo se, že síly pouhé jednoty nemohou na tak velký úkol stačit. Návrh byl přesto přijat. Příprava si vyžádala úsilí mnoha našich členů. Během sletových dnů jsme ocenili pomoc dalších sokolů Ústředí, zejména jejího náčelníka Bernharda Zodera.

První sletovou akcí byly IV. zimní sletové hry v únoru 1989 v rakouském St Ulrichu. Druhou předzvěstí sletu byla slavnost zažehnutí sletového ohně na sokolské louce Leoše Mileče v Gournay sur Marne 21. května 1989.

Několik měsíců před zahájením sletu se ohlásilo 540 účastníků z nedávno obnovené ČOS. Byla to další komplikace pro organizátory, ale laciné ubytování se nakonec podařilo sehnat. O provoz sletové kanceláře se postaral Jarka Polanský, který také zorganizoval autobusový výlet mládeže do Paříže a do Versailles. Díky Solange Chabrier-Klausové převzal záštitu nad sletem starosta Paříže Jacques Chirac, a tak bylo možné zahájit slet slavnostně v sálech pařížské radnice.

Velice úspěšná byla Akademie organizovaná Vladimírem Peškou ve velkém sále Mutualité. Vystoupili na ní sokolští umělci z několika zemí včetně pařížských. Ve stejné budově byla připravena zajímavá výstava z historie pařížského Sokola. Nářaďových závodů se zúčastnilo 66 závodníků a volejbalového turnaje dokonce 24 družstev. Obojí se odehrávalo v nové tělocvičně, zapůjčené velkomyslně radnicí města Saint Mandé.

Hlavní sletový den 8.července na stadionu Léo Lagrange ve Vincennes byl nezapomenutelný, vystoupilo na něm 764 cvičenců. Mezi diváky byli i československý velvyslanec pan Jaroslav Šedivý a starosta města Vincennes. Den byl zahájen přehlídkou všech účastníků v čele s historickým praporem Sokola Pražského z roku 1862. Prostná různých věkových kategorií byla doplněna vystoupením lidových tanců a štafetovým závodem. Velmi úspěšná prostná žen s obručemi, jež zacvičily i sestry z Československa, se po hromovém potlesku musela opakovat. Závěrečným vyvrcholením programu byla společná prostná 668 mužů a žen na poslední větu Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka, která byla zacvičena již na sletu ve Vídni v roce 1982. Přesné provedení a symbolický závěr skladby byly nejlepším zakončením sletového pořadu.

Musíme si ale uvědomit, že pařížský slet se nezdařil jen díky třem nebo čtyřem organisátorům, jejichž jména jsme uvedli. Zásluhu na jeho úspěchu mají mnozí členové jednoty, o kterých se nemluví, zůstávají ve stínu událostí, ale bez jejich nadšení a obětavosti by se slet býval neuskutečnil. Nebyla to maličkost, výsledek nebyl předem zdaleka jasný, ale konečný úspěch byl pro nás všechny odměnou.

O několik dnů později jsme se rozjeli ve velkém počtu do Prahy na první sokolské setkání po čtyřiceti letech, které se konalo od 13. do 16. července. Bohatý program zahrnoval návštěvu Lán a hrobu T.G.Masaryka, sletovou akademii, na které jsme zopakovali prostná z Paříže a velký ples na Slovanském ostrově.