VOLEJBAL

Volejbal se zpočátku hrál na břehu Marny, ani hřiště tam nebylo a přidat se mohl každý, kdo měl chuť a byl trochu šikovný. V jistém směru to byl mnohem více sport pro všechny než mohlo být cvičení v tělocvičně, kde na nářadí hrála úlohu tělesná zdatnost a nadání a teprve příprava prostných na slety znovu všechny postavila na stejnou úroveň. Volejbal se hrál hlavně o nedělích. O jeho organizaci před druhou světovou válkou se zasloužil Josef Moc, který pochopil, že tento kolektivní sport přispívá k udržování dobrých vztahů mezi členy jednoty a k jejich vzájemnému poznávání.

Po zakoupení pozemku v Gournay získal volejbal na důležitosti. Během neblahých let německé okupace, kdy jiná činnost byla zakázána, umožnil mnoha sokolům alespoň občasná setkání. Jestliže až dosud hráli volejbal jen dospělí, teď se přidali i ti mladší, kteří se stali častými návštěvníky okolí Marny a tábořili na jejich březích o víkendech za každého počasí. Učili se od svých starších kamarádů, ale také v sousedství od některých členů "Československého Sporting Klubu", kteří je v jejich zálibách podporovali.

Ke konci války přišla mládež na nápad zahrát si také proti jiným soupeřům. V barvách pařížského klubu "CS Paris 17" vyhráli celkem snadno několik přátelských zápasů proti menším klubům z okolí Paříže a to jim dodalo chuť pokračovat.

Po osvobození v roce 1944 se rozhodli, že budou hrát pod hlavičkou Sokola Paříž, i když se to nelíbilo některým členům, pro které měla být sokolská činnost zaměřená jiným směrem. Překážka byla nakonec odstraněna, mužstvo zvolilo jméno Český Sokol podle vzoru svého pověstného soupeře Ruského Sokola, se kterým se později úspěšně utkávalo.

V roce 1948 byl v Československu nastolen totalitní režim a někteří vrcholoví sportovci emigrovali na západ. Několik jich přišlo i do pařížského Sokola, mezi nimi dobří gymnasté i hráči volejbalu, byl to příliv nové krve a sportovní úroveň Sokola se zvýšila.

Český Sokol se stal členem Francouzské volejbalové federace, účastnil se různých turnajů i přeboru Paříže, kde se od začátku vyznamenal neočekávanými výsledky. Vítězství byla překvapivá a v roce 1951 se mužstvo dostalo do nejvyšší soutěže tohoto přeboru. Hráli tam nejlepší francouzští hráči, někteří byli členové národního mužstva. Jméno Český Sokol se často objevovalo na stránkách sportovního časopisu "L'Equipe". Úspěch byl výsledkem výborné fyzické přípravy, neselhávajícího smyslu pro kolektiv a velkou roli hrál solidní technický trénink, na kterém trvali nově příchozí.

Jako důsledek rostoucí popularity volejbalu zavedla Federace v roce 1952 nová omezující pravidla pro ligové kluby : dvě mužská družstva, jedno ženské, jedno dorostenecké, oficiální hřiště a další podmínky, které Sokol nemohl splnit. To byl konec nádherného období, vášniví hráči odešli do jiných klubů, do Ruského Sokola nebo do dalších specializovaných oddílů.

Ale jeden z hráčů se rozhodl pokračovat v započatém díle. Jean Pleskot začal trénovat mladší hochy, kteří obdivovali úspěchy svých předchůdců a chtěli udržet jméno Český Sokol v Paříži.

Nemohli se sice účastnit přeborů volejbalové federace, ale vynahradili si to v přátelských zápasech a v turnajích, organizovaných během sokolských sletů, kde dosáhli dobrých výsledků a bývali i mezi nejlepšími přítomnými mužstvy : první ve Vídni v roce 1982 a v Gournay v roce 1985, druzí v Curychu v roce 1986 a často se účastnili turnajů v Lucernu. V soutěži žen v Gournay se naše družstvo umístilo jako třetí.

Na Sokolské louce v Gournay se vždy na jaře hraje turnaj, střídavě o putovní pohár Josefa Moce nebo Jeana Pleskota, do kterého se mohou přihlásit všichni bez rozdílu. Jména pohárů připomínají dva z našich členů, kteří se nejvíce zasloužili o rozšíření volejbalu a jeho dobrou úroveň v naší jednotě.

Kromě pohárů a dalších zápasů na Sokolské louce se naši hráči volejbalu věnují svému oblíbenému sportu jednou týdně v tělocvičně v Saint-Mandé.